Co mají společného interiér Airbusu se Sokolem?

Hlavní částí návštěvy byla komentovaná prohlídka stroje W-3A Sokol. Přitom se vojenský pilot ve výslužbě, který sám aktivně na strojích operujících v rámci LZS létal, podělil o základní informace o aerodynamice vrtulníku, obecných principech jeho řízení a řešení krizových situací. „Dozvěděli jsme se, co obnáší start vrtulníku v hotovosti na zásah, kdo má jaké funkce a také operační čas vzletu stroje po požadavku z IZS,“ popisuje Daniela Řeřábková z oddělení Design Engineer Structures.

Kromě chodu záchranky všechny samozřejmě zajímalo také to, co mají společného interiéry dopravních letadel s vybavením vrtulníku záchranky. Není to sice proudové letadlo, ale je to stroj zajímavý pro všechny, kterým něco říká heslo: „Vzduch je naše moře“. I Sokol má svůj interiér, který musel někdo funkčně promyslet, navrhnout, vyrobit a otestovat. Posádka letecké záchranné služby přitom potřebuje využít každý centimetr místa v kabině. Do detailu jsou řešeny nejen zdravotnické přístroje, ale i obyčejné funkcionality jako madla a úložné prostory, stejně jako u běžných letadel.

Interiér W-3A SOKOL v úpravě s lehátkem pro přepravu pacienta

A jak to v takovém červenobílém vrtulníku vypadá? Do Sokola se vejde mnohem víc lidí, než byste řekli – je tu dvanáct sedadel vždy tři vedle sebe ve čtyřech řadách. Tady sedí pilot, tady druhý pilot, záchranář…. Jde-li o variantu s nosítkami, na palubu se kromě letecké posádky vejde zdravotník, doktor, jeden pacient na nosítkách a případně druhý pacient ve speciálním nafukovacím pytli pro zajištění bezpečnosti po čas letu.

W-3A SOKOL polské výroby je víceúčelový střední vrtulník s dvěma proudovými motory každý o výkonu 650 KW, který je schopen létat za normálních letových podmínek ale i v noci podle přístrojů, v zimě a za námrazy. Na jedno natankování zvládne 3,5 hodiny letu. Na letišti v Líních najdete dva vrtulníky v různých provedeních - jeden plně připraven na záchranné práce (vnitřek obsahuje lavice na sezení a k tomu určenou výbavu), druhý na přepravu pacienta na nosítkách. Oba drží službu 24 hodin, jejich vzletová norma se pohybuje přes den do 3 minut a v noci do 10 minut, a to i za chladného počasí. Zásahové vrtulníky jsou připraveny v hotovosti v moderních prostorných hangárech a pro zimní provoz musí být předehřívány vstupy do proudových motorů horkým vzduchem.

Vrtulníky o délce trupu 14,21 m a výšce 5,14 m s doletem cca 745 km jsou vybavené ohřevným pásem listu vrtulí a ohřevem rotorů. Zároveň mají na čelních sklech vrstvu zlata, která zabraňuje namrzání. Jsou taky osazeny jedním vysoce účinným světlometem. Jejich hmotnost je limitovaná počtem osob na palubě, palivem, a celkovou váhou prázdného stroje 3850 kg. Jeho maximální vzletová hmotnost nesmí přesáhnout 6400 kg.

Kromě vrtulníků si návštěvníci prohlédli také servisní zázemí pro opravy a údržbu vrtulníků na špičkové úrovni. „Zajímavým prvkem exkurze byla i možnost detailní prohlídky sneseného vrtulníkového motoru v údržbě. Jednalo se o velmi zajímavou a obohacující zkušenost, která poskytla náhled na problematiku praktického provozu letecké základny,“ uzavírá Group Leader Core Engineer Michal Hacker.

Za Zodiac Aerospace děkujeme průvodci panu Františku Lukešovi a celému týmu LZS Líně za možnost prohlídky.

Dojmy z exkurze popsali Michal Hacker, Michal Batko a Daniela Řeřábková.

Autoři fotek: Michal Hacker (Group Leader Core Engineering); Radoslav Bugoš (Design Engineer Structures) a Daniela Řeřábková (Design Engineer Structures)