Báječné ženy na palubě aneb Co daly ženy letectví

Je 1. duben 1921 a Adrienne Bollandová přetnula jako první v historii aeroplánem Andy. Právě této drobné třiadvacetileté Francouzce svěřil konstruktér a šéf aviatické školy René Caudron odvážný a riskantní plán: pokusit se v jeho novém dvouplošníku přeletět z Chile do Argentiny. Všechny dosavadní pokusy byly neúspěšné, což ovšem mladou pilotku láká o to víc. Jihoamerické úřady však považují čin za bláznovství a nechávají letadlo Gaudron G3 hlídat. V osudný den za úsvitu se proto Adrienne připlíží ke stroji tajně, v kombinéze vycpané papírem (v několika tisícové výšce panuje polární podnební a letadlo bylo otevřené) a s dýkou na obranu proti kondorům (vážně!) naskakuje a startuje. Hlídka přibíhá ve chvíli, kdy už se aeroplán rozjíždí a zvedá ze země. Ihned o tom telegrafují, a tak když se po 3 hodinách a 15 minutách pilotka na hranici svých sil a možností stroje konečně přistává na letišti Los Espejos, vítají ji tisíce nadšených lidí.

Další ze slavných pilotek, Američanka Amelia Earhartová, tolik štěstí neměla. V roce 1928 jako první žena přeletěla v letadle Fokker F.VIIb/3m Atlantik, o čtyři roky později uskutečnila sólový přelet Atlantiku v jednomotorovém letounu Lockheed Vega. V roce 1936 začala plánovat svůj let okolo světa. Po prvním neúspěšném pokusu podruhé vzlétla s navigátorem Fredem Noonanem na stroji upraveném pro dálkové lety s doletem až 4000 km Lockheed L-10E Electra. Po zastávkách v Jižní Americe, Africe, Indii a jihovýchodní Asii dorazili 29. června 1937 do Lae na Nové Guinei. Měli za sebou 35 tisíc kilometrů cesty a zůstávalo jim ještě posledních 11 tisíc. 2. července odstartovali směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu, kde měli přistát naposled před návratem do USA. Asi po 1 300 km se rádiové spojení přerušilo a letadlo „zmizelo“. Posádka podle všeho ve tmě nad oceánem ztratila orientaci a nelze vyloučit ani to, že při navigačních výpočtech se unavení letci dopustili chyby. Dosud objevené stopy nasvědčují tomu, že se Earhartové sice povedlo nouzově přistát na pobřeží pustého atolu Nikumaroro, ale kvůli nedostatku pitné vody zde trosečníci zahynuli.

Pilotky však létaly na vojenských letounech již za první světové války. Bojové akce odpovídaly možnostem tehdejších letadel. Známé jsou například Belgičanka Hélène Dutrieu, která během průzkumných letů v okolí Paříže pátrala po německých jednotkách a za své letecké výkony dostala již před válkou řád čestné legie, nebo neteř ruského cara princezna Eugenie Šachovskaja, která prováděla průzkumné lety u 1. letecké eskadry.

Proslulé jsou také bojové pilotky za druhé světové války. V Británii údajně za války létaly i ženy menší než 160 centimetrů, které si musely sedat na polštářek, aby viděly ven. V Rusku fungovaly dokonce tři čistě ženské letecké pluky – stíhací, bombardovací a speciální noční bombardovací, vyzbrojený obstarožními dvojplošníky Polikarpov Po-2, který proslul rušivými nočními nálety. Přezdívané „Noční čarodějnice“ způsobily Němcům nejednu probdělou noc.

Po statečných ženách na létajících strojích ovšem nemusíme pátrat jen v zahraničí. Anežka Formánková, dcera sedláka ze Slavíkovic na Klatovsku, která byla posléze zaměstnaná v Plzni jako úřednice ve Škodových závodech, vstoupila do dějin československého letectví jako první pilotka turistických letadel už v roce 1928.

V dnešní době už nejspíš nikoho dáma v pilotní kabině nepřekvapí, ale možná byste nečekali, kolik žen se podílí i na samotné výrobě letadel a jejich interiérů. Najdete je schované třeba i za takovými pozicemi jako certifikační inženýr,  inženýr kvality pro zákaznickou oblast, nebo i konstruktér. Zaměstnankyň je Zodiac Aerospace více než čtvrtina a shodují se v tom, že pokud má žena technické, respektive logické myšlení, tak zrovna v téhle práci může vynikat a být velice spokojená. “Pokud je žena technický typ a tento druh práce jí zajímá a chce ho dělat, tak není třeba žádné větší odvahy přijít mezi nás.  Je pravda, že aktuálně je v našem kolektivu převaha mužů, ale já v tom žádný problém nevidím. Osobně nedělám rozdíl v tom, zda je v kolektivu převaha mužů či žen,” říká Olga Šrámková, která do firmy nastoupila před více než 10 lety: “Moje startovací pozice ve firmě byla basic engineer, což znamenalo pracovat v týmu se zkušenějším konstruktérem a pomáhat s přípravou výkresové dokumentace. Postupně jsem se dostala až k řízení samotného projektu z pozice konstruktéra, což obnášelo nejen samotné designování, hlídání si termínu dokončení, ale i finální předání zákazníkovi. V současné době jsem na pozici Group Leader Core Engineering a mojí hlavní náplní je zaškolení nových kolegů a jejich začlenění do našeho týmu.”  

A že létání rozhodně není jen mužským koníčkem, potvrzuje inženýrka kvality Jana Ajglová:  “Již druhým rokem vlastním pilotní průkaz na ultralehká letadla a letectví mě tak provází jak v profesním tak osobním životě.”

Použité fotografie a zdroje:

• Adrienne Bollandová: „Báječné ženy na létajících strojích - Let přes Kordillery.“ Z časopisu VTM (7/98)
• Amelia Earhartová: http://technet.idnes.cz/byl-nalezen-kousek-letadla-amelie-earhartove-f3h-/tec_technika.aspx?c=A141031_124020_tec_technika_sit
• Amelia Earhartová: https://cs.wikipedia.org/wiki/Amelia_Earhartov%C3%A1
• Anežka Formánková: http://www.chodsko.net/chodskem/celeb-detail/249
• Grafika By Zarateman - Own work, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=23366990
• Pilotky za války: http://technet.idnes.cz/pilotky-za-valky-a-helene-dutrieu-a-nocni-carodejnice-a-marina-raskova-1k1-/vojenstvi.aspx?c=A120504_151914_vojenstvi_kuz